duch

30. září 2016 v 13:55

Přes mrtvoly

Kočka paní Loučenské nepříčetně vřískala už třetí den, když konečně někoho napadlo zavolat policii.

Sotva policisté otevřeli dveře, spatřili důvod její hysterie. Na zemi ležela její majitelka s rozbitou lebkou. Mrtvola, převrácený stůl a porcelánové střepy vypovídaly, že zde došlo k tragické nehodě. Proto muži zákona nelenili a přivolali posily.

Zanedlouho se dostavili dva detektivové. Už jsem je znal z dřívějška. Ten v džínách tady byl dokonce víckrát. Jen posledně ho doprovázel nazrzlý trouba. Tentokrát dorazili v původní sestavě.

Starší z detektivů se rozhlédl po pokoji: "Je mi to tu povědomé. Nezavraždili tu starýho Karáska?"

"Jo, před třemi roky. A loni se tu oběsil student. Ale to´ s byl v nemocnici, takže jsem na tom dělal s Vénou," informoval ho parťák.

"Hm. Podivné. Tři násilná úmrtí během krátké doby," poznamenal starší detektiv.

Pak se otočil na koronera: "Co tu máme, doktore?"

Obrátil jsem oči v sloup, i méně inteligentního člověka by napadlo, že se tu stala nehoda.

Což lékař samozřejmě potvrdil: "Stará paní musela zakopnout a pádem na roh stolu se smrtelně zranila."

"Cizí zavinění?" vyzvídal detektiv dál.

"Zamčeno zevnitř, klíč byl v zámku. Otisky se teprve sbírají, ale zatím to vypadá, že byla sama," odpověděl mu kolega.

"Kdo nás zavolal?"

"Zámečník. Její neteř za ní chodila pravidelně každý čtvrtek. Když se nedozvonila, chtěla si otevřít, že posbírá prádlo na vyprání. Ale nešlo to, jak říkám, klíč byl v zámku. Tak zavolala zámečníka a ten nás."

"Záhada zamčeného pokoje," pronesl potichu detektiv. "Dobře. Ty skočíš do laborky pro výsledky," obrátil se na parťáka, "a já si zajedu něco zjistit. Mimochodem, ať někdo odchytí tu kočku."

Vůbec se mi nelíbilo, jakým směrem se to ubíralo. Myslel jsem, že touhle dobou už budou psát hlášení o nešťastném pádu Loučenské, nikoli že budou pokračovat ve vyšetřování.

Musím zjistit, co má za lubem, rozhodl jsem se a přestože nerad opouštím své hájemství, vydal jsem se za starším detektivem.

Jel až na druhý konec města, kde zastavil u fary sv. Antonína. Mé obavy rostly geometrickou řadou. Otevřel mu kněz, který mu byl neuvěřitelně podobný.

"Ahoj," pozdravil ho unaveně polda. "Asi budu potřebovat pomoc," a dral se dovnitř.

Naštěstí hmota pro mě není překážkou a tak jsem ho v pohodě následoval i skrz zavřené dveře.

"Co se děje?" zajímal se duchovní.

"Připadá ti normální, že během tří let přijdou tři nájemníci bytu nepřirozeným způsobem o život?

"No," začal fráterník opatrně, "je to při nejmenším podivné. Musel bych to prozkoumat."

"To jsem si myslel. Kdy si můžeš udělat čas?"

"Vlastně bych mohl hned. Měli mi přijít snoubenci na předmanželskou přípravu, ale ženichova matka si zlomila nohu, takže to dnes odvolali. Jen se převleču a můžeme vyrazit."

Tak tohle je špatně, pomyslel jsem si. Jestli je ten černokabátník jen trochu dobrý, mohlo by to pro mě mít fatální důsledky. Tomu musím zabránit.

Příležitost se naskytla hned na první větší křižovatce. Když jim padla červená, vystrašil jsem řidičku na opačné straně svou nejpříšernější podobou tři dny staré mrtvoly. Chudinka, zděšením si popletla brzdu s plynem a čelně narazila do detektivova auta. Na své konto jsem si připsal další tři mrtvé.

Možná to je trochu radikální řešení, ale já jsem odhodlán bránit svůj byt všemi prostředky. A nic mi v tom nezabrání. Ani mé bezžití.



 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama