Srpen 2016

Dva světy

11. srpna 2016 v 13:23


Prázdniny u dědečka a babičky Weasleových byly plné halasu a dětského smíchu.

Rose si však občas potřebovala od toho rozruchu odpočinout. Proto vyhledala útočiště, kde si mohla číst mudlovské časopisy. Být dítětem dvojí krve má své výhody, lebedila si, když si silenciem zajistila potřebný klid. Pak přestala vnímat čas a okolí a ponořila se do svých zálib.

"Copak to děláš, Rózinko? Věštíš?" Jemně ji vyrušil dědeček Arthur.

"Ne," podivila se Rosa, "proč myslíš?"

"Podle té divné tabulky."

"Aha, ty myslíš mudlovskou křížovku. Tu musíš vyřešit a dostaneš tajenku."

"Vypadá to velmi komplikovaně."

"Ve skutečnosti je to jednoduché. Ukážu ti to."

Náhody existují

10. srpna 2016 v 15:41
Ano vím, že téma týdne je o NEEXISTENCI náhod, ale já mám opačné zkušenosti. Není jich moc a nedá se na ně spoléhat, ale stávají se. Je příjemné, když máte čtyři těžké tašky s nákupy a autobusák vás hodí kousek od domu, takže nemusíte přestupovat. Je milé, když potkáte toho, na kterého jste si zrovna ten den po dlouhé době vzpomněli.

Ano souhlasím, že na náhodu bychom se neměli spoléhat. O to více budeme příjemně překvapeni, když nastane.

STRASTI GRAFOMANA

10. srpna 2016 v 14:05



V poslední době jsem se pustila do psaní. Což není nic divného. Něčím podobným je potrefeno značné množství knihomolů. Patrně je to způsobeno neochotou rozloučit se s milovanými hrdiny, anebo zklamáním, jak se autor/ka vypořádal/a s jejich osudem. Proto si nedostatečně saturováni čtenáři vymýšlí další osudy.
Dalším levlem psavého postižení je tvorba vlastních příběhů, kde můžete zcela volně spřádat vlastní fantazie. A protože každý pisálek touží po uznání okolí, mnoho z nás využívá literární soutěže, aby svým dílkům zajistil, co největší počet čtenářů. Tak má jistotu, že si jeho výtvor přečte aspoň porota. Oblíbená jsou speciálně taková klání, kde organizátoři nabízí zpětnou odezvu.
Avšak běda. Zde vyvstávají dva problémy. Jedním z nich je téma, které musí účastníci dodržet. Zdálo by se, že nejde o nic těžkého. Omyl. Vzhledem k tomu, že pořadatelé jsou osoby s velmi bujnou fantazií, nic novým adeptům spisovatelského řemesla neulehčí. Například naše téma -"Mrtvé kočky nepředou". Co si pod tím má člověk představit? Někdo/něco tady byl/o, svou existencí zpříjemňoval/o životní podmínky a teď je on/to pryč a ono příjemno s ním.
Co by to jen mělo být, aby to bylo zajímavé a vtipné? - Skřítci hospodaříčci, kteří jsou nuceni přizpůsobit se panelákovému bydlení? Mimozemšťané a jejich problémy při výzkumu obyvatel Země? Popřípadě změna životních podmínek kočičí populace, kdy už nemusí lovit myši, ale člověku se za jeho služby odměňují právě předením? Co z toho napasovat na zadané téma? Nebohý/á autor/ka si zoufá.
Dalším problémem, alespoň pro mě, jsou termíny. Čím víc se blíží závěrečná meta, tím víc můj mozek začíná nervóznět a jančit. IQ klesá z nějakých 120 na 95 (zdravotně zdokumentováno), invence opouští mozkové závity. A ani vrnění živé kočky mě neuklidní. Ba naopak. Pokud se ke mně přiblíží a tlapáním se dožaduje hlazení, v tomto stavu ji odháním.
Co s tím? Snad jen doufat, že to někdy překonám a napíšu něco, před čím padne čtenářstvo na ústa, aniž by to vyžadovalo následný pobyt v blázinci.