V poslední době se mé novoroční přání opakuje. Je dáno mým věkem a postavou. Když mě v mládí varovali před genetickou dispozicí k tloustnutí, vysmívala jsem se jim. Mě, která má dokonalý BMI, se váha přece netýká, říkala jsem si.
Chyba lávky. Přiblížily se poslední roky mládí a já propadla kouzlu jídla. Každou krizi jsem řešila sladkostmi. Začalo to jednou tyčinkou, pak dvěma, sáčkem bonbónů, až jsem jednou při pohledu do zrcadla zjistila, že jsem dvojnásobná.
Takže poslední roky je mé předsevzetí (a nejen novoroční) stejné. NEŽRAT! Stačí, když se odnaučím řešit své osobní krize jídlem. Držte mi palce, jdu do toho.
Držím palce! Sama vím, že to není nic lehkého. Když je člověku smutno nebo zažívá stres a deprese, jídlo tak nějak "pomůže".